Jak jsem přišel na svět

A je to tady. Den Dééé. Čtvrtek.

Mamka měla už včera předtuchu, a tak ve školce byla dlouho, aby měla všechno hotové. Zamkla stůl a nechala se ještě trošku ostříhat.  

Ráno si mě ještě vyfotila v bříšku, a odjeli jsme i s tátou na osmou na Bulovku na kontrolu do rizikové poradny. Vyjímečně jsme nečekali moc dlouho.  Paní doktorce se ale nelíbily maminčiny výsledky odběru krve a tak se rozhodla, že mě vyvolají na svět.  Není to nějak brzo? Říkali jste, že můj čas příjde v květnu a máte teprve duben. Prý to bude pro mě nejlepší a já se už těšil, že uvidím mamku jak vypadá zvenku.

Mamka vyšla ven z ordinace a než poslala tátu pro tašku, začali se s tátou domlouvat na mém jméně. Chápete to? Mají na to 9 měsíců a začnou to řešit, když už jsem se rozhodl, že teda půjdu sám a nebudu čekat na nějaké povzbuzováky. Budu Matyáš a je to! Táta odjel a mamka šla na porodní sál sepisovat všechny ty důležité papíry. Pak nám natočili monitor, prý jestli už se něco děje...no to víte, že dělo. Mě stačí jen naznačit.

Uplynula asi hodinka a táta byl i s taškou zpátky. Mamku chtěly sestřičky poslat na 5. patro na gynekologii, že prý budeme čekat. Tak jsme ještě vyšli (rozumějte 2 v 1) na chodbu za tátou a to bylo velké štěstí. Tam nás uviděla paní doktorka z poradny a byla zděšená, že s námi nic nedělají. A už to začalo lítat. Sestrám všechno v papírech přeškrtala a mamku poslala na přípravnu.  Venku krásně svítilo sluníčko. Mluvili jsme po mobilu s babičkou z Blavy a s tetou Týnou a taky se ségrou. Táta jel domů a prý vykouřil hrozně moc cigaret. Blééé.

Pak nás pořád 2 v 1 dali na hekárnu, kde už naříkala jiná maminka. Pořád tam chodili doktoři a sestry a usmívali se a maminky hekaly a hekaly.

Okolo jedné hodiny mamce nabídli epidurál a protože už měla velké bolesti, tak souhlasila. Mezitím mi vypustili bazém s plodovou vodou a to se mi vůbec nelíbilo. Mamka zavolála tátu, ať přijede za námi. Mamce pak píchli epidurál a pak jsme byli docela v klídku. 

Jenže okolo páté jsem se rozhodl, že mě to tam bez té vody už nebaví, a že chci vidět naše. Nějak jsem se do toho víc opřel a jak jsem spěchal, tak se mi v tom zmatku omotala pupeční šňůra okolo krku a já nemohl dýchat. Dál to znám jen z vyprávění. Prý jsem vylezl celý modrý a fialový a jen jsem tam tak ležel a nedýchal. Porodní asistentka mě jen tak maličko hladila po zádech, táta vyděšeně koukal a mamce nic nechtěl říct. Pak jsem prý trošku zakuckal, tak se ta paní rozhodla, že mě teda někam odnese. Zavolali pana primáře, který mi pomohl, abych začal dýchat a protože jsem velký bojovník a mamku jsem chtěl moc vidět, tak jsem to všechno ustál a rozdýchal se. A konečně i zaplakal, aby naši věděli, že jsem v poho. Tátu totiž ani nezavolali, aby viděl, kolik měřím a vážím. A tak nemám žádnou fotku z této procedury, jako jiná mimina.

Konečně mě zase vrátili k mamce, tak jsem jí jedním očkem okouknul a mohl jsem spokojeně zase usnout. Táta fotil o 106, pak zavolal i ségru, aby mě očíhla.  Po nějaké době mě našim sebrali a odvezli mě na novorozenecké oddělení, aby mě ještě trochu dopekli v inkubátoru, protože mi tady u vás byla moc zima. Ale okolo desáté večer mě konečně vrátili mamce a první noc v porodnici jsme mohli být spolu né už jako 2 v 1.

Teda řeknu vám, je to fakt fuška, dostat se ven na tenhle svět!

Takže: jmenuju se Matyáš Drtina, narodil jsem se 22. dubna 2010 v 17.20 hod. na Bulovce. Vážím 3,40 kg a měřím 49 cm.

Děkuju všem za krásné přivítání a za dárečky. 

Táta mi udělal tyhle stránky, abyste viděli jak rostu, co už umím a vůbec, jak se mi daří.